Štěpař, Hanák a spol.

Všem, kteří znají značku ARIEL je jistě alespoň z doslechu známé jméno firmy, která motocykly ARIEL do Československa dovážela. Pojďme se pokusit poskládat dohromady alespoň zevrubnou historii této firmy, která, jak z dalšího zjistíte, se velmi zasloužila o rozvoj nejen motocyklismu, ale jistě i o rozvoj kultury prodeje motocyklu a následných služeb s tím spojených.

Na jednom letáku firmy z roku 1934 je na záhlaví vyobrazena dvojice motocyklistů s poháry a věncem, pod nimi ve stuze je letopočet 1923-1933. Dá se snad tedy předpokládat, že firma byla založena v roce 1923. První firemní tiskoviny které mám k dispozici, pocházejí z roku 1927. Zde firma ještě nabízí společně s Ariely i motocykly Levis a Scott. Do roku 1926 ještě nabízeli též j ednu z nejstarších anglických značek, která stavívala do té doby největší jednoválec/654 cm3/-značku Quadrant. Ta však v tomto roce zcela zmizela. O tom, jak dostali zastoupení pro Ariel vypravuje zajímavě pan Hanák, který se v roce 1926 vypravil na výstavu motocyklů do Londýnské Olympie.

„Přišel jsem na výstavu a ovšem napřed jsem navštívil Buterfielda (výrobce známých Levisek). Mezi řečí jsem se otázal, kterou značku považuje na výstavě za nejzajímavější. „Copak nemáte oči“ „Mám, jak doufám. “ Tak se podívejte támhle k Arielům, nevidíte tam tu tlačenici? Tu tlačenici jsem sice viděl stejně tak dobře jako on, ale chtěl jsem slyšet cizí neovlivněné mínění. Napřed jsem si tedy prohlédl Ariely, pak celou výstavu, pak zase ty Ariely, srovnával vše křížem krážem. Konec byl, že jsem se také postavil k Arielům do „štrudlu“abych promluvil s panem salesmanagerem, tj. šéfem prodeje, který rozhoduje o zástupcích. Čas míjel, poledne již bylo dávno pryč a když konečně po tříhodinovém čekání došla na mne řada, viděl jsem řediteli na očích, že posílá celou výstavu i se mnou na horoucí skálu. Chtíti vyjednávati s člověkem v takové náladě je hloupost a proto jsem byl co nejstručnější. Podal jsem mu svou navštívenku a dodal, že jsem z ČSR. ČSR-hm, to jste akorát dvanáctý, který se nám hlásí“, řekl manager. “Pane, nebudu Vás nyní zdržovat, budu zde ještě týden a dovolím si Vás raději navštívit v továrně“ Bude prý ho těšit-shake hands-a byl jsem pryč.

V úterý jsem se skutečně podíval do továrny a teď nastala dlouhá tahanice. Vykládali mi všelicos o kvalitě nás středoevropanů, o pohledávkách, které mají tu a tam, já jsem zase vyrukoval se 450 Levisy, prodanými za jeden rok, což jim imponovalo a konečně jsme se shodli: vezl jsem domů uzávěrku na 50 strojů. Doma jsme s p. Štěpařem vyhrnuli rukávy a pustili se do práce pro Ariely. již v březnu jsme měli celou uzávěrku prodanou a v témže roce jsme odbyli 345 strojů. V následujícím roce již 1035, v roce 1929 celkem 1350 strojů atd“ (V roce 1929 vyrobila továrna 45 000 motocyklů, tj. tolik co za tento rok všichni výrobci v Americe).

Na ceníku z roku 1929 jsou již pouze Ariely a to celkem 3 modely 250 cm, 2 modely SV 550 cm a 3 modely OHV 500 cm. Nejlevnější 250 za 9 850 Kč, nejdražší 500 OHV za 13 500 Kč. Ovšem na cenících je zároveň velké množství příslušenství.

Nezajímavé rozhodně nejsou ani podmínky splátkového prodeje, jak zde patrno, nic nového pod sluncem.

Jak je patrno z firemních materiálů, velké úsilí bylo věnováno vybudování servisní a prodejní sítě po celé republice. Na letáku z roku 1927 je 30 oficiálních zástupcu z celé republiky, kteří byli vybaveni základními náhradnímy díly, méně běžné objednávali podle katalogových čísel a obratem je dostávali dráhou z Prahy. Zároveň odesílali do Prahy válce na výbrusy a vložkování apod. Za pozornost rovněž stojí množství „osvětových“materiálů, které svým zástupcům rozesílali a jejich prostřednictvím působili na majitele motocyklů jednak aby se o svoje stroje neustále starali, jednak aby sobě i stroji dopřáli to nejlepší z nabídky , ale zároveň i jezdili s pocitem, že je o ně všude a vždy postaráno. Zároveň byli prodejci motivováni různými bonusy a slevami, v roce 36 např. probíhala soutěž kde 1. cenou byl nový motocykl.

V průběhu roku 1930 se firma přestěhovala z ulice U kapličky, kde dosud sídlila, do ulice Snirschova v Praze 7 v Holešovicích. Svoje sídlo ve svých materiálech označují jako“Dům Ariel Služby“, na fotografiích z Jubilejního katalogu vydaného k 10. výročí zastupování firmy Ariel vidíte servismany i sklady náhradních dílů.
V Jubilejním katalogu je rovněž několik článků věnovaných obchodní politice firmy, napsaných jak samotnými majiteli firmy, tak i ostatními zasvěcenci z oboru jak, technického, tak obchodního. Tyto články v zásadě obšírněji popisují to co bylo řečeno na předešlých řádcích-maximální péče o zákazníka přinese užitek jak zákazníkovi, tak prodejci. Proto se zde firma může pochlubit 6000 kusy motocyklů prodaných za 10 let. Zároveň myslím, že sama skutečnost že dovozce přežil období hospodářské krize, kdy téměř všichni ostatní skončili má sama o sobě dostatečnou váhu.

Za zmínku by ještě jistě stál způsob propagace motocyklů Ariel. Ten však zřejmě pocházel přímo z obchodního oddělení v Birminghamu a pány Štěpařem a Hanákem byl pouze aplikován na české poměry.

Již ve vyprávění p. Štěpaře o výstavě v Londýnské Olympii roku 1926 je patrno, jak je neustále vyzdvihována modernost motocyklu, průběžně potom v dalších materiálech jeho spolehlivost a elegance. velmi zřídka jsem viděl články a fotografie oslavující mimořádné  sportovní úspěchy značky v silničním motocyklovém sportu přes to, že jistě mnoho Arielů posloužilo i k tomuto účelu a jistě jejich majitelé nezůstali zahanbeni. Snad až se vzrůstající oblibou motocyklových soutěží bylo na úspěchy soutěžních (competetion) modelů upozorněno v ročníkových katalozích. Avšak i zde jsou na fotografii soutěžní jezdci na strojích v saku, snad aby bylo všem jasné, že kdo jezdí na motocyklu Ariel je prostě gentleman. Většinou však na obálkách katalogů a reklamních obrázcích vidíme elegantně oblečené muže i ženy, v roce 1930 dokonce na motocykl posadili rovnou rytíře, aby bylo vše jasno. Zkrátka byla vždy vyzdvihována elegance, modernost a spolehlivost motocyklů značky Ariel.

Nikde se mi nepodařilo zjistit, kolik ještě mohlo být prodáno motocyklů v letech 1936-39, ze kdy je poslední předválečný katalogový list firmy. Nemám ani žádné dokumenty o tom, jak firma pokračovala po válce. Viděl jsem však ještě poválečné katalogy s razítkem Štěpař a Hanák. Myslím však, že se dá s určitostí předpokládat, že tak, jako bolševická pakáž zašlapala do země vše, co schopní lidé v Československu do roku 1948 vytvořili, tak se jí to podařilo i s firmou pánů Štěpaře a Hanáka. Pokud o tom máte někdo nějaké informace a jste ochotni se o ně podělit, jistě je všichni přivítáme.